OBEZITA

   










 








 

„Kdyby tak byla nějaká zázračná dieta, při které bychom mohli s chutí jíst, nehýbat se a přitom hubnout nebo alespoň netloustnout“…

Cestou k úspěšnému hubnutí nebo udržení správné hmotnosti nejsou jen rady, jak se správně stravovat, ale především rady, jak správně a efektivně vydávat energii. Rozhodující není příjem, ale výdej energie!!!

Převážná část lidí prožívá v okamžiku, kdy jsou upozorněni na svoji nadměrnou hmotnost - ať již lékařem, partnerem nebo pohledem do zrcadla - dost nepříjemné pocity. „Proboha, zase jsem ztloustla“ lamentuje žena a píchá se prstem do přebytečných centimetrů, které má přes boky..

 A téměř vždy patří první myšlenka omezení potravy. „ Jsem tlustý, musím  méně jíst“ - tato věta zní velmi logicky. Omezení příjmu se zdá snadnou záležitostí, chce to jen trochu přemáhání, navíc je vždy po ruce někdo, kdo rád poradí, doporučí svoji oblíbenou dietu nebo variantu řešení problémů s omezením příjmu. A tak se drží dieta. Většinou je výsledek zpočátku povzbudivý, hmotnost klesá a tak se dříve nebo později postižený vrací k původnímu způsobu života. Neuvědomuje si, že se dostává na nebezpečnou cestu, označovanou populárně “jo-jo syndrom”. Ztráta hmotnosti je totiž obvykle dosažena díky ztrátě značného množství aktivní tělesné hmoty, především svalstva.

Pod pojmem “obézní” si většina z nás představí člověka, jehož objemy jsou výrazně zvýšeny - buclaté ruce a nohy, tlusté břicho, “pneumatiky” tuku kolem pasu, dvojitá brada. V posledních letech však přibývá jedinců, u nichž je nadměrný podíl zásob tuku na první pohled neviditelný, při podmínkách denního styku mezi lidmi se vzhled výrazně nevymyká z průměru. Jejich celková hmotnost není výrazně zvýšená, hodnota “Body Mass Indexu” je v přijatelné normě. Došlo však k jasnému posunu složení těla - ubylo aktivní tělesné hmoty a zvýšil se podíl zásobního tuku. Jedná se o tzv. latentní obezitu, člověk je slabý, svaly jsou ochablé, vše se třese, „vše padá dolů..“

Zvláště zarážející jsou v poslední době informace o prudkém vzestupu počtu obézních dětí. Pokud dítě vyrůstá v prostředí obézních rodičů, je pravděpodobnost, že se samo stane obézním, podstatně zvýšená. A z obézních dětí s vysokou pravděpodobností vyrostou obézní dospělí. Je to bludný kruh, který je nesnadné přeseknout. Obézní děti mají vyšší výskyt řady onemocnění a vstupují tak do života s výrazným handicapem. V posledních letech upozorňují vědci na nesmírně závažný jev – ze 100% nových případů diabetu typu II, připadá více jak 20% na mladé lidi ve věku 5 – 19 let! Tento typ diabetu donedávna ohrožoval pouze starší osoby a u dětí se vůbec nevyskytoval.

Vztah mezi obezitou a zhoršeným zdravím je dnes natolik jasně prokázán, že se většina obézních snaží se svým stavem něco dělat. Bohužel, většinou postižení touží po nějakém rychlém, bezbolestném a pohodlném řešení vzniklých komplikací. „Kdyby tak byla nějaká zázračná dieta, při které bychom mohli s chutí jíst, nehýbat se a přitom hubnout nebo alespoň netloustnout.“ Většina obézních se při snaze o kontrolu hmotnosti ke své vlastní škodě soustředí na oblast ovlivňování příjmu energie. Charakteristickým rysem většiny diet je navíc snaha o pokud možno co nejrychlejší pokles hmotnosti – nejlépe pět až deset kilogramů za týden. Přitom všechny seriózní zdroje udávají, že tempo poklesu hmotnosti nemá být nikdy větší jak čtvrt kilogramu za týden (AHA, 1994, ACSM, 2001).

Při omezení příjmu energie má organismus přirozenou, dokonce naprogramovanou, tendenci snížit i její výdej. Omezení příjmu energie – dieta – vyvolává vždy ztráty svalové hmoty. Na ztrátu svalů reaguje tělo pocity únavy a nechuti do činnosti. Bludný kruh postupné ztráty zdatnosti je nastartován a pokud není přerušen, může vést ke smutným koncům. Navíc není rozhodující hmotnost, ale kompozice-složení těla, souměrnost,  to jak člověk vypadá.

 Vysvětlení je prosté. Sval má ve srovnání s tukem vyšší specifickou hustotu. Jinak řečeno, kilogram tuku zabírá větší objem než kilogram svalu. Představte si, jak vyhlíží objemově na pultu u řezníka kilo libového masa a kilo sádla. Přestože jsou hmotnostně oba produkty shodné, objemově se budou viditelně lišit. Pokud cvičící sníží množství tuku a zvýší množství svalů, jeho postavě to vždy prospěje a to i v případě, že se celková hmotnost mírně zvýší.

Cílem a smyslem je mít souměrnou, pěknou, sportovně vypadající postavu, udržet si zdraví jak tělesné, tak psychické.

Dieta u všech obézních jen urychluje proces zhoršování jejich zdravotního stavu. Mluvme tedy raději o vhodné pohybové aktivitě pro obézní. Pro latentně i manifestně obézní je jednoznačně nejvhodnější pohybovou aktivitou posilování. Více svalů znamená větší výdej energie a to i v klidovém stavu (tedy když spíme nebo se díváme na televizi). Tento typ cvičení zabraňuje, zvláště u starších cvičenců, vzniku a rozvoji sarkopénie, udržuje výhodnou kompozici těla a stabilní úroveň metabolismu.

Za nevhodné považuji u obézních především sportovní hry, lyžování, tenis, squash a podobné aktivity. Ty jsou pro obézní možná emocionálně přitažlivé, jejich bezpečné a účinné provádění však vyžaduje dokonalý stav pohybového aparátu a solidní úroveň zdatnosti. Rychlé a nekoordinované pohyby, které jsou u těchto sportů velmi časté, výrazně ohrožují nepřipravený pohybový systém. Cvičení obézních má svá jasná úskalí. Z těchto příčin se při cvičení obézních můžeme setkat s vyšším výskytem zranění. To je jeden z důvodů, proč se mají obézní před zahájením vlastního cvičení obrátit na odborníka a investovat do sestavení individuálně vhodného programu nebo do pobytového kurzu.

Každá dieta, která vyvolá výraznou ztrátu hmotnosti, ale je následována znovunabytím původní nebo i vyšší hmotnosti, představuje pro zdraví jedince vyšší riziko, než stabilní vyšší hmotnost. Z tohoto pohledu je neodborná léčba obezity větším zdravotním rizikem než žádná léčba.

Podněcovat obézní ke snížení hmotnosti - bez zajištění dlouhodobého a bezpečného udržení hmotnostního poklesu - je nezodpovědné a jednoznačně ohrožuje jejich zdraví i život !!!_

K pěkné postavě neexistují žádné zkratky. Základem pozitivních změn tvaru těla je odborně sestavený, komplexní posilovací program, pravidelnost a důslednost ve cvičení. A rozumná, reálná, dosažitelná představa cíle. Pokud si stanovíme již při zahájení cvičení nedosažitelný cíl, vystavujeme se nebezpečí frustrace a můžeme vytvořit podmínky pro rozvoj závažného onemocnění – dysmorfofobie (anorexia nervosa, bulimie nervosa, svalová dysmorfie).

Obezita není  nehoda. Nestane se nám z ničeho nic, bez našeho přičinění nebo zavinění. Za obezitu si můžeme obvykle sami. Chybami ve způsobu stravování – ale především nedostatečným pohybovým režimem. Obezita nevznikne z hodiny na hodinu. Obvykle se nenápadně měníme, až jednoho dne užasneme nad výsledkem. Je nutné sledovat svoji tělesnou hmotnost, je nutné sledovat změny na své postavě průběžně a zachytit jakékoliv negativní proměny včas. A hlavně na ně zareagovat vhodným způsobem.

Obezita   nemá  zřejmě   jedinou,  specifickou   příčinu. Je výsledkem řady  vlivů. Většinou je však  za nejvýznamnější z nich označována  dlouhodobější nevyváženost  příjmu a  výdeje energie, způsobené  nejčastěji  hyperfagií  (přejídáním). 

Za hlavní příčinu obezity se stále obecně považuje nadměrná spotřeba energie. To je však jednoznačně chybný a zavádějící závěr. Podle statistických údajů z USA se v posledním desetiletí mírně snížila spotřeba přijaté potravy na jednoho občana. Přesto za přibližně stejné období vzrostl počet obézních dospělých v této zemi o děsivých 10%. Stejně dramatický nárůst množství zásobního tuku byl zaznamenán u dětí a adolescentů. A to i přesto, že je trh ve všech průmyslově vyspělých zemích doslova zaplaven nízkokalorickými potravinami, umělými sladidly a příručkami jak zabránit obezitě. Přes všechny pokroky medicíny a věd o výživě již nejméně 50 let pokračuje nelítostné vítězné tažení obezity po celém západním světě.

Obezita je jednoznačně na prvním místě výsledkem nepoměru mezi příjmem a výdejem energie. Obézní se dopouští zásadní chyby tím, že při snaze o kontrolu hmotnosti manipulují většinou pouze s příjmem energie – tj. omezují svoji stravu. Klíčem v prevenci obezity je regulace výdeje energie. Nedostatek tělesné zátěže, charakteristický pro dnešní dobu, vede k poklesu množství svalů. Méně svalů snižuje hodnotu bazálního metabolismu – vydáváme méně energie na pokrytí základních fyziologických pochodů našeho organismu. Čím méně energie vydáme, tím více jí zůstane a musí být uložena. Dostáváme se do bludného kruhu.

Lékaři v posledních desetiletích prokázali velmi úzký vztah mezi obezitou, insulinovou rezistencí, diabetem, hypertenzí a  koronárním onemocněním srdce. Pohybová aktivita představuje nejpřirozenější, nejcitlivější způsob prevence a léčby tohoto nebezpečného komplexu oslabení zdraví.

Také je třeba rozlišovat termíny „nadváha“ a „obezita“. Není vhodné posuzovat  daného člověka pouze podle hmotnosti. Důležitější pojem je „kompozice těla“. Tu nemůžeme posoudit pomocí Verdonckova indexu, BMI, Rohrerova indexu a dalších postupů, využívajících hodnot tělesné výšky a hmotnosti. Bohužel na principu BMI je postavena i řada jinak složitě vyhlížejících přístrojů, které se dnes objevují na našem trhu. Nenechejte se ošálit složitou technikou, je většinou nepřesná. Skutečně odborné posouzení kompozice těla je náročný a složitý proces a stále jedinou spolehlivou metodou je kaliperace zkušeným odborníkem a antropometrické vyšetření.

 Výskyt obezity v ČSFR v roce 1979 ve vztahu k věku

Věk

muži (%)

ženy(%)

do 19

1,8

11,8

20 - 29

23,9

31,2

30 - 39

44,3

64,5

40 - 49

61,6

79,2

50 - 59

50,6

76,5

60 - 69

42,3

74,5

nad 70

50,0

66,7

celkem

34,9

50,6

Ženy v porovnání s muži snadněji podléhají lákadlu diet a dalším neúčinným až nebezpečným formám regulace tělesné hmotnosti. Diety vedou ke ztrátě svalové hmoty. Protože hodnota bazálního metabolismu závisí na množství svalů, jakýkoliv pokles této cenné tělesné tkáně dále zvyšuje pravděpodobnost plného rozvoje obezity.

Lidem a hlavně ženám se dlouhá léta nalhává, že se mají věnovat výhradně nebo především aerobním aktivitám a že posilování je pro ně naprosto nevhodné. Tento absurdní nesmysl se léta šíří jako plevel a téměř denně se s ním můžeme setkávat v televizi, v rozhlase a na stránkách různých časopisů. Přitom většina oblíbených aerobních aktivit nejen nenavozuje v těle nezbytné anabolické procesy, ale spíše urychluje procesy katabolismu bílkovin. Ten opět urychluje  proces ztráty svalstva. Podle výsledků řady vědeckých výzkumů ztrácí žena, žijící klasickým způsobem života dneška, každoročně zhruba 0,25-0,35 kg svalů. Dopad této ztráty svalstva na vzhled, zdatnost a zdraví žen je naprosto devastující. Pokud dojde ke ztrátě svalové hmoty, mění se negativně kompozice těla, zhoršuje se vzhled, snižuje se zdatnost a rozvíjejí se nemoci. V takové situaci nepomohou lázně, léky, masáže, injekce, dovolená u moře ani aerobik. Přitom sarcopénií (poklesem množství svalů) trpí ve věku 40-49 let 37% , ve věku 50-59 let 57%  a v následujících desetiletích více jak 70% žen. Téměř tři starší ženy ze čtyř dopustily zbytečnou ztrátu svalů a tím i zbytečnou ztrátu zdatnosti, výkonnosti a zdraví.

Jedinou ověřenou a bezpečnou cestou z tohoto bludného kruhu je ovlivnění oblasti výdeje energie – tj. cvičení, které vede ke zvýšení množství svalové hmoty.

Čím více svalů máme, tím více energie vydáme, a to jak v klidu, tak i při cvičení.

Čím více svalů máme, tím více tuků v klidu spotřebujeme, tím méně jich můžeme ukládat do zásob.

Nadváha se neléčí, ale dá se odstranit změnami životního stylu.

Nadváha se nepotřebuje léčit, proto se obézní nemá při snaze o úpravu hmotnosti obracet na lékaře, ale má vyhledat specialistu na pohybovou aktivitu a konzultanta správného životního stylu!!!

Podněcovat obézní ke snížení hmotnosti - bez zajištění dlouhodobého a bezpečného udržení hmotnostního poklesu - je nezodpovědné a jednoznačně ohrožuje jejich zdraví i život !!!_