PRO DĚTI

   







 

 

 



 

 















 

 

 










 

Problémem naší země není příliš mnoho "malých a dospívajících Schwarzeneggerů".

Problémem je velké množství dětí se špatným držením těla, zdravotními problémy, bolestmi v zádech, dětí obézních, fyzicky nezdatných, oslabených a nemocných!!!

Pokud  říkám, že poradenství při tvorbě cvičebních programů pro běžnou veřejnost je složitá práce a musí ji dělat odborník, pak v případě poradenství pro děti to platí dvojnásobně. To se týká i dětí, které aktivně sportují!!!


Posilování představuje nezbytnou součást cvičebního programu dnešního dítěte. Pokud nejsou svaly dětí v pravidelných intervalech vystaveny zátěži na hranici 70 – 90% jejich maxima, nedochází k optimální stimulaci nejen svalů, ale i vazů, kostí, šlach, a narušují se základní metabolické vzorce. Odtud je již jen krůček k vážným poruchám zdraví.

Děti jsou naší budoucností. Máme je rádi a chceme, aby jejich život byl úspěšný. Jsme pro ně ochotni obětovat i svůj život. Přitom se ale někdy chováme tak, že jim z dlouhodobého hlediska spíše ubližujeme než prospíváme. Podporujeme sice jejich duševní vývoj, ale zapomínáme na zajištění vývoje tělesného. Nedostatečný tělesný vývoj děti ohrožuje.  Může totiž v dospělosti zapříčinit podstatný pokles kvality života a celou řadu onemocnění.

Ze života našich dětí doslova zmizela jakákoliv náročnější tělesná činnost. Ta je přitom naprosto nezbytná pro jejich zdravý vývoj. Extrémním způsobem se přemnožily pasivní formy trávení volného času, které mezi sebou agresivně a bezohledně soupeří o pozornost dětí. Při snaze o splnění všech požadavků školy a při většině pasivních forem trávení volného času zůstávají děti denně mnoho hodin v nepřirozených polohách, které přispívají ke vzniku funkčních poruch hybného systému. Pohyb je pak nepříjemný, neefektivní, vede k častějším zraněním nebo navozuje vznik kumulativního traumatického syndromu. Traumatické kumulativní onemocnění (overuse syndrom) je jednoznačně důsledkem skutečnosti, že děti neposilují! Děti chtějí sportovat, chtějí soutěžit, chtějí stát na stupních vítězů. Většina z nich na to ale nemá, je zapotřebí nejdříve vyladit jejich pohybový aparát a připravit je na ostatní sporty.   Děti dnes mají málo svalů, proto mají nízký výdej energie, a to i při zvýšené aerobní aktivitě. Pokud nejsou svaly našich potomků vystaveny zvýšené zátěži, nic je nepřinutí k tomu, aby se zvětšovaly. Malé svaly znamenají malý výdej energie. Malý výdej energie ve světě lákavých pochoutek a agresivní reklamy znamená obezitu.

Ze života našich dětí doslova zmizela jakákoli náročnější tělesná činnost. Ta je přitom naprosto nezbytná pro jejich zdravý vývoj. Extrémním způsobem se přemnožily pasivní formy trávení volného času, které mezi sebou agresivně a bezohledně soupeří o pozornost dětí. Při snaze o splnění všech požadavků školy a při většině pasivních forem trávení volného času zůstávají děti denně mnoho hodin v nepřirozených polohách, které přispívají ke vzniku funkčních poruch hybného systému. Pohyb je pak nepříjemný, neefektivní, vede k častějším zraněním nebo navozuje vznik kumulativního traumatického syndromu. Děti dnes mají málo svalů, proto mají nízký výdej energie, a to i při zvýšené aerobní aktivitě. Pokud nejsou svaly našich potomků vystaveny zvýšené zátěži (zvýšenému odporu), nic je nepřinutí k tomu, aby se zvětšovaly. Malé svaly znamenají malý výdej energie. Malý výdej energie ve světě lákavých pochoutek a agresivní reklamy znamená obezitu.

Ze života našich dětí doslova zmizela jakákoliv náročnější tělesná činnost. Ta je přitom naprosto nezbytná pro jejich zdravý vývoj. Extrémním způsobem se přemnožily pasivní formy trávení volného času, které mezi sebou agresivně a bezohledně soupeří o pozornost dětí. Při snaze o splnění všech požadavků školy a při většině pasivních forem trávení volného času zůstávají děti denně mnoho hodin v nepřirozených polohách, které přispívají ke vzniku funkčních poruch hybného systému. Pohyb je pak nepříjemný, neefektivní, vede k častějším zraněním nebo navozuje vznik kumulativního traumatického syndromu. Traumatické kumulativní onemocnění (overuse syndrom) je jednoznačně důsledkem skutečnosti, že děti neposilují!

Děti chtějí sportovat, chtějí soutěžit, chtějí stát na stupních vítězů. Většina z nich na to ale nemá, je zapotřebí nejdříve vyladit jejich pohybový aparát a připravit je na ostatní sporty. 
 Děti dnes mají málo svalů, proto mají nízký výdej energie, a to i při zvýšené aerobní aktivitě. Pokud nejsou svaly našich potomků vystaveny zvýšené zátěži, nic je nepřinutí k tomu, aby se zvětšovaly. Malé svaly znamenají malý výdej energie. Malý výdej energie ve světě lákavých pochoutek a agresivní reklamy znamená obezitu.

 Posilování dětí je velice široká a rozvinutá oblast, především v zahraniční literatuře je již dnes nepřeberné množství poznatků o pozitivním vlivu silové zátěže na dětský organizmus. Mnohokrát se mi během mé práce potvrdilo, že jakékoliv obavy z posilování dětí jsou zbytečné.

Problémem naší země není příliš mnoho "malých a dospívajících Schwarzeneggerů". Problémem je velké množství dětí se špatným držením těla, zdravotními problémy, bolestmi v zádech, dětí obézních, fyzicky nezdatných, oslabených a nemocných.

Pokud  říkám, že poradenství při tvorbě cvičebních programů pro běžnou veřejnost je složitá práce a musí ji dělat odborník, pak v případě poradenství pro děti to platí dvojnásobně a to se týká i dětí, které aktivně sportují!!!

Problémem u dětí je spíše hypermobilita, než nadměrně vybudované svalstvo. Většina doporučovaných cvičebních programů pro mládež předpubertálního a pubertálního věku obsahuje především vytrvalostní cvičení. Z posilovacích cviků, pokud jsou vůbec zařazovány, se dává přednost typicky gymnastickým cvikům s vlastní hmotností, jako jsou přítahy na hrazdě, kliky, šplh, lehy-sedy apod. Tyto cviky jsou pro většinu dnešních dětí nadměrně náročné. Cviky jsou pak prováděny technicky nesprávně, tím se zvyšuje riziko zranění a navíc si děti vytvářejí vůči těmto cvikům a dost často i vůči veškeré pohybové aktivitě averzi.

Hodně záleží na tom, kdo a jak dětem posilování přiblíží a kdo jim vysvětlí základní principy jak cvičit se zátěží. Děti posilovaly v celé historii lidstva. Jejich posilovnou byl okolní svět. Lezly po stromech, pomáhaly při řadě prací, které vytvářely přirozené podněty pro rozvoj svalů. Správné posilování je jedinou možností, jak optimalizovat funkci pohybového systému. Negativně může působit i požadavek na to, aby cvičení bylo pro děti především zábavou a soutěží. Takový přístup vyřadí z kolektivu děti, které jsou spíše introverti a dosti často to jsou právě ty děti, které potřebují cvičení nejvíce.

Názor, že posilování je pro děti nevhodné, je naprosto nesprávný. Stejně nesprávné je ale i hluboce zakořeněné tvrzení, že děti mají cvičit pouze s vlastní hmotností.

Většina cviků, prováděných s vlastní hmotností, nutí cvičící k technickým chybám a nevede k postupnému posílení zatěžovaných svalů. Zvyšuje spíše riziko zranění a napomáhá vytvoření svalových nerovnováh nebo nesprávných pohybových stereotypů. Cvičení v posilovně naopak umožňuje citlivé nastavení optimální hmotnosti zátěže, umožňující správné technické provedení a tím i ideální zatížení dané svalové skupiny.

Posilovací program, sestavený odborníkem a prováděný pod jeho vedením alespoň do doby, než se cvičící naučí správně provádět jednotlivé cviky, je nejvhodnější formou pohybové aktivity pro děti a dospívající.  Navozuje správný rozvoj pohybového systému, je prevencí zranění při pohybových aktivitách, optimalizuje kompozici těla, nastavuje vyšší hladinu bazálního výdeje energie. Tím je nejlepší prevencí vzniku obezity a metabolických poruch, které v dnešní době představují podle Světové zdravotnické organizace „největší ohrožení, s jakým se ve své dosavadní historii lidstvo setkalo.

Za zdravý rozvoj dětí jsou na prvním místě zodpovědní jejich rodiče. Argumenty o nezbytnosti silové zátěže v pohybovém režimu dětí jsou naprosto přesvědčivé. Nejbezpečnější formou rozvoje silových schopností je dnes pravidelné posilování. Přitom pravděpodobnost, že se dítě naučí správně posilovat v hodinách tělovýchovy na škole je nulová. Stejně je nepravděpodobné, že se dítě naučí správně posilovat samo nebo při občasných návštěvách fitcentra. Proto považuji za povinnost rodičů sledovat zodpovědně svalový rozvoj svého dítěte.

 Posilování není jen docházení do posilovny, bouchání činkami nebo přecházení z jednoho přístroje na druhý bez ladu a skladu. Tak, jak se musí děti učit bruslit, plavat, jezdit na kole, musí se naučit i posilovat.

Děti chtějí sportovat, chtějí soutěžit, chtějí stát na stupních vítězů. Většina z nich na to ale nemá, je zapotřebí nejdříve vyladit jejich pohybový aparát a připravit je na ostatní sporty.

Dětem je třeba na prvním místě „ udělat“ svaly, odstranit svalové dysbalance a teprve potom se soustředit na nácvik pohybových dovedností, zabývat se ostatními pohybovými aktivitami a ostatními sporty!!!