PRO MUŽE

   



































 

Hodně sil, času a peněz investuje řada mužů do podnikání, do práce, vybavení kanceláří, do provozu své firmy…na své tělo zapomínají nebo se ho snaží ošidit nebo jim připadá každá investice příliš vysoká.

Vzpomenou si až když tzv. „zahrozí z vrchu“ nebo když si už kvůli svému bříšku nemohou zavázat boty nebo si ani nevidí na svoji „mužskou chloubu“…

Dobrá fyzická kondice, vzhled a na to úzce navazující zdravotní stav, je však jeden z nejdůležitějších předpokladů pro práci a spokojený život!!!

Mnoho  mužů se po provedení několika sérií cviků, zaměřených na rozvoj bicepsu, jde nedočkavě podívat do zrcadla, jestli “už to tam je”. Velkou chybou je i jednostranné posilování pouze některých svalových partií a důsledné zanedbávání těch svalových skupin, které nám tzv. „moc nejdou nebo nejsou vidět..“

Vzory.jsou cenným faktorem exogenní motivace Pohled do kulturistického časopisu byl však motivující do té doby, dokud se na soutěžích objevovali sportovci, jejichž vzhled byl sice imponující, na druhé straně však dával šanci, že podobných změn bude muž schopen docílit při dostatečném úsilí. Jména jako Frank Zane, Denis Tinerino, Boyer Coe přivedla k posilování statisíce mladých i starších mužů právě proto, že nabízela reálně dosažitelný vzor změny tvaru těla. Vzhled dnešních špičkových kulturistů se natolik odlišuje od průměru, že nenabízí reálný vzor. Může to být i tím, že za posledních třicet let se vzhled průměrného občana podstatně zhoršil, vzhled špičkových kulturistů naopak odráží vzestup vědeckých poznatků o tréninku.

Jedním z nejčastějších důvodů pro zahájení cvičení je snaha pozitivně ovlivnit tvar těla. Před zahájením zvolené aktivity máme obvykle nějakou cílovou představu, nějaký vzor, ke kterému se chceme cvičením přiblížit. V poslední době se objevují nereálné a nezdravé vzory tvaru těla. Proto je vhodné před zahájením cvičení konzultovat svoji cílovou představu s odborníkem. Snaha o dosažení nereálných cílů může vést k frustraci nebo k rozvoji dysmorfofobie.

Tvar těla je dán množstvím aktivní tělesné hmoty (ATH) a množstvím zásobního tuku. Oba tyto prvky tělesné kompozice se mění podle převažujících vlivů prostředí. Pokud ležíme celé dny v posteli nebo se povalujeme před televizní obrazovkou, dochází k pozvolnému poklesu množství svalové hmoty. Pokud fyzicky pracujeme v lomu, v dolech nebo kácíme stromy, vede trvalé vysoké zatížení k nárůstu množství svalové hmoty. Vhodně sestavené cvičení  může výrazně ovlivnit tvar našeho těla. Musíme však dát cvičení dostatečný prostor. Mnoho mladých mužů se po provedení několika sérií cviků, zaměřených na rozvoj bicepsu, jde nedočkavě podívat do zrcadla, jestli “už to tam je”. Velkou chybou je i jednostranné posilování pouze některých svalových partií a důsledné zanedbávání těch svalových skupin, které nám tzv. „moc nejdou nebo nejsou vidět..“ Výsledek je ale součtem pravidelného a cílevědomého cvičení, které trvá několik let, důležitou roli hrají také genetické předpoklady a i zde platí: „Čím déle jsme nechali své tělo chátrat, tím delší bude cesta k nápravě vzniklých škod”.

Tréninky kulturistů jsou náročné, mnozí sportovci jsou běžné populaci vzorem i ve stravě a celkovém životním stylu. Většina zájemců o zlepšení tvaru těla má však daleko skromnější cíle a ty je možno dosáhnout méně náročným cvičebním programem. Klíčem k úspěchu posilovacího programu je u většiny cvičících individuální sestavení struktury zátěže a správná technika provádění cviků.

Nejčastější chyby při posilování

1.      Špatná technika provádění cviků

2.      Používání nadměrných hmotností zátěže

3.      Nevyužívání negativní fáze pohybu

4.      Příliš dlouhé tréninky

5.      Příliš časté tréninky

6.      Nevhodný výběr cviků

7.      Nesprávná struktura tréninku

8.      Nevhodná forma dopomoci

Zájem o posilování se v posledních letech plynule zvyšuje a tak neustále přibývá těch, kteří přicházejí do posiloven a fitcenter poprvé a setkávají se tam s pro ně novým typem cvičení - cvičením se zátěžemi. Většina z nově příchozích je vedena touhou po co nejrychlejším zlepšení tvaru svého těla a celkovém zvýšení úrovně zdatnosti. Posilovací program je schopen splnit oba tyto základní požadavky - ovšem za předpokladu, že je konkrétní cvičení sestaveno přiměřeně k momentálním možnostem cvičícího, je prováděno technicky správně a bez zásadních chyb.

Značná část populace má zájem o cvičení proto, aby lépe vypadala nebo ze zdravotních důvodů. Hodně mužů chce zhubnout nebo se chtějí alespoň zbavit „pivního břicha“. Řada jedinců však zahajuje cvičení ve fitcentru až v situaci, kdy již došlo k výraznému poklesu úrovně zdatnosti a výkonnosti, kdy se tukové vrstvy staly jasně viditelné nebo kdy již hmotnost těla výrazně narostla. Obvykle před zahájením cvičení vyzkoušeli několik populárních diet, či jiných forem pasivního přístupu ke kontrole hmotnosti (sauna, masáž, reklamní „zázraky“ atd). Značná část z nich vnímá, ke své škodě, cvičení jako krajní, poslední možnost ovlivnění tvaru těla, až nebude žádná jiná-pokud možno bezpracná-metoda a přistupují ke cvičení s jistou nechutí až odporem. Když se jim po čase skutečně podaří vylepšit vzhled, mají velmi silnou tendenci vrátit se k původnímu způsobu života. Tím se vystavují riziku opětného nárůstu zásobního tuku nebo přímo roztočí spirálu „jo-jo syndromu“. Fluktuace hmotnosti těla má navíc velmi negativní vliv na zdraví. U mužů hrají velmi výraznou roli také neustálé výmluvy na nedostatek času, spoustu práce a ostatních povinností, skutečný nebo předstíraný „workoholismus“ a naprostá nedisciplinovanost ve stravování.

        

Další skupinou jsou obvykle mladí muži, kteří se inspirují kulturistickými časopisy a cvičením sledují dosažení svalnatého vzhledu. Tento chvályhodný záměr má i svá rizika. Pokud se mladý muž před zahájením cvičení neporadí s odborníkem s dlouholetými zkušenostmi nebo necvičí s kvalitním osobním trenérem, je vysoká pravděpodobnost, že cvičení povede po čase ke vzniku zranění, ke svalovému přepětí nebo k přetrénování.

Přijde-li mladík do fitcentra, kde cvičí vyspělí cvičenci, může mít tendenci přebírat jejich způsob tréninku, který právě jeho postavě nemusí příliš prospět. Hlavním problémem  těchto lidí je definice konkrétního cíle cvičení. Protože se pohybuji více jak dvacet let v kulturistice a fitness jako rozhodčí, trenérka a donedávna také jako předsedkyně trenérské komise a metodička, mohu zodpovědně říci, že většina fotografií, které se objevují na stránkách časopisů, prezentují kulturistu v okamžiku, kdy na základě dlouhodobého tréninku a speciální předsoutěžní přípravy, dosáhl maximálního rozvoje svalů a současně i minimálního podílu podkožního tuku. Před focením je speciálně upravena jeho pokožka, sportovec se rozcvičí způsobem, který nažene do jeho svalů maximální množství krve, je nasvícen tak, aby světlo zvýrazňovalo svalovou definici a separaci. V okamžiku focení zaujímá kulturistické postoje, při nichž maximálně zatíná svaly. Pokud budete mít možnost vidět téhož sportovce pár dnů po focení, nerozcvičeného, nepřipraveného, nebudete mnohdy věřit, že jde o stejného člověka. Rozdíl mezi soutěžní formou a celoročním vzhledem je v řadě případů nepředstavitelný. Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.