ZDRAVÍ

   
































































 

Zdraví představuje jednu z nejvyšších hodnot, kterou člověk má a také se o zdraví většina lidí takto vyjadřuje. Kámen úrazu ale nastává, když má člověk pro zdraví cokoliv udělat!

Současný trend jednoznačně zvyšuje odpovědnost každého jednotlivce za zdraví své i svých blízkých. Každý z nás má mít alespoň základní vědomosti o tom, jak dlouhodobě pozitivně ovlivňovat vlastní zdraví, zdraví a výkonnost svých dětí, své rodiny a případně svých zaměstnanců. 

Jistě jste si všimli jasného a stále častěji se vyskytujícího paradoxu lidského  chování.  Přejeme si zdraví, připíjíme si na zdraví, nikdo otevřeně neřekne, že mu  na  jeho zdraví nezáleží. Přesto se značná část veřejnosti prokazatelně chová tak, že svoje zdraví si otevřeně poškozuje. Teoreticky je nám význam zdraví jasný, ale v praxi je vše jinak. Chováme se tak, že ohrožujeme nejen své zdraví, ale i kvalitu současného i budoucího života. Při pečlivém zkoumání faktorů, podílejících se na vzniku a rozvoji většiny nemocí, najdeme jistý nemalý vlastní podíl, kterému se dalo jiným, zodpovědnějším chováním předejít. Zvláště výrazné je to u obezity. Kde kdo prohlásí, že: „ Vždycky, když si zakoupí nové šaty a pověsí je do skříně, tak se nějak po půl roce zmenší…“

Změny životního stylu nutně předpokládají omezení času, věnovaného práci či zábavě a navýšení času, věnovaného cílené péči o vlastní organizmus. Změnit styl života není nikdy snadné, proto většina z nás hledá všemožné výmluvy a důvody „proč to nejde…“

Většina z nás nechce být obézní, nikdo nechce, aby jeho zdraví ohrožovaly závažné choroby, nikdo nechce předčasně umírat. Všem se to „nějak stane“. Náhle, na prahu padesátky nebo šedesátky, často i mnohem dříve, jsou zde děsivé zdravotní problémy, které jsme absolutně nečekali, které ohrožují nejen kvalitu života, ale i život samotný.

Podívejme se na situaci alespoň trochu optimisticky:

Nejzávažnějším posunem, zaznamenaným v minulém století, je prodloužení průměrné délky života člověka. Zatímco v roce 1900 se lidé v průměru dožívali 47 let, na začátku třetího tisíciletí se tato hodnota posunula až těsně k hranici 80 let. V porovnání s předchozí dynamikou změn délky lidského života tak došlo za jedno jediné století k výraznějšímu posunu než souhrnně za předcházejících 5000 let! (Cassel et al, 1990). Přitom prognostici předpovídají i v dalších desetiletích pozvolný, ale soustavný růst délky života.

 Jinak řečeno, čeká nás zřejmě delší život. Takto napsaná věta zní povzbudivě! Opravňuje nás k jisté bezstarostnosti a optimismu. Lékaři jsou dnes schopni, i díky kvalitním lékům, zachránit náš život při řadě, dříve smrtelných nemocí. Přežíváme tak jisté “životní krize”, které pro naše předky znamenaly nemilosrdně konec života. Nebyly léky, nedělaly se složité operace, nebyly vypracovány účinné diagnostické metody, umožňující včas nemoc rozpoznat a léčit.

Přestože většina z nás v polovině života - tj. mezi třiceti a čtyřiceti lety – ještě necítí žádné výraznější zdravotní obtíže, je nejvyšší čas na posouzení řady tělesných aspektů a zahájení razantních, dobře promyšlených kroků k nápravě. Metabolický syndrom, který představuje předstupeň většiny závažných chorob dnešní doby, se podle názoru odborníků pozvolna rozvíjí zhruba 15 let. Jakmile dojde k jeho plnému rozvoji, je cesta ke zdraví nesmírně těžká, ne-li nemožná. Výzkumy prokázaly, že již ve čtyřiceti letech došlo u většiny mužů ke ztrátě 5-7 kg a u žen ke ztrátě 3-5 kg svalstva.  Tato ztráta se projeví výrazně v oblasti energetického metabolismu a urychluje proces vzniku a rozvoje obezity. Obezita představuje bránu k plnému rozvoji metabolického syndromu.

V zaměstnání mnoho podnětů k pohybu nenajdeme, přitom fyzicky nenáročná duševní práce vyvolává velmi často pocit únavy až vyčerpání. Přesto, že jsme nevydali mnoho energie, jsme "utahaní" a nemáme náladu pustit se do pohybové činnosti. Navíc je doma potřeba ledacos udělat, jsou zde i nezbytné společenské povinnosti, prostě to pár let zkoušíme, opakovaně se pokoušíme trochu zvýšit úroveň tělesného zatížení, ale jde nám to stále hůře a nakonec to vzdáme. Příroda nás za to nijak dramaticky a hlavně okamžitě netrestá a tak se přizpůsobíme obecnému životnímu stylu.

Pohybu tedy u běžné populace nejen nepřibývá, ale spíše ubývá. Tuto skutečnost zaznamenávají téměř všechny průmyslově vyspělé státy. Jedním z důvodů této negativní tendence životního stylu je jistě skutečnost, že charakter většiny zaměstnání se posouvá přesně na druhou stranu než by bylo vhodné - převažují povolání, minimálně stimulující pohybový systém a maximálně zatěžující nervovou soustavu. Reálný život přivede většinu lidí, dříve či později, do pohybové pasivity.

 Zdraví je nutno chápat jako jev dynamický, neustále se měnící oběma směry, nikoli jako jev statický a jednou pro vždy daný. Optimální úroveň zdraví je něco, o co musíme celý život usilovat, co musíme stále ovlivňovat. Kvantita a kvalita života - žít dlouho nemusí vždy znamenat žít dobře. Dosažení vysokého věku nesmí být na úkor kvality života.

Pokud je správný pohybový režim pro mladé a zdravé lidi prokazatelně prospěšný, je pro osoby středního a zvláště staršího věku, naprosto nezbytný a nutný pro osoby obézní, pro lidi s nejrůznějšími zdravotními problémy a pro všechny, kteří chtějí být výkonní v práci, životě a udržet si samostatnost a nezávislost na pomoci ostatních, do co nejvyššího věku. Pohyb dokáže jednak zabránit vzniku nemocí, jednak představuje účinný léčebný prostředek. Proto se dá označit za geniální, přírodou  koncipovaný lék na většinu chronických neinfekčních chorob. Ale pohyb, stejně jako lék, musí být citlivě dávkován. Jinak je zde riziko, že nejen nebude prospívat, ale může i uškodit!!!

Většina lidí musí zvýšit podíl pohybu v denním režimu. Tak jak si denně čistíme zuby, umýváme si ruce po použití toalety a pravidelně se sprchujeme, musíme pravidelně i cvičit. Cvičení působí na mnoho lidí dojmem ztráty cenného času. Po dobu, kdy člověk cvičí, se dá zdánlivě udělat mnoho důležitější práce. Pokud někdo cvičí hodinu denně, „ztratí“ za rok 365 hodin. Čas ušetřený na cvičení se většinou vrátí jako bumerang a stojí nás následně daleko více.

                  

 

 

Nejlepším důvodem pro zahájení cvičení je uvědomit si naprostou nezbytnost zařazení odpovídajícího množství pohybové aktivity do každodenního režimu ve snaze o dlouhodobé udržení vysoké kvality života. Pohyb můžeme pojímat jako vědomě přijaté nepohodlí, které z dlouhodobého hlediska stabilizuje úroveň zdraví, zdatnosti a výkonnosti a stává se ve svém důsledku zdrojem životního komfortu. Pohybová zátěž přitom musí být přiměřená okamžitým možnostem konkrétního organismu, musí být pravidelná a soustavná. Výběr pohybové aktivity závisí na předchozí zkušenosti, aktuální úrovni zdatnosti, zdravotním stavu, pohlaví, věku a řadě dalších aspektů.

Za základ rozumného celoživotního pohybového režimu považuji individuální posilovací program. Ten zabrání ztrátám svalové tkáně, sníží pravděpodobnost vzniku svalových nerovnováh, udrží vysokou hladinu výdeje energie a sníží riziko vzniku zranění při většině ostatních aktivit. Vysoká úroveň zdatnosti nám pak umožní bezpečnou účast na většině dalších pohybových činností.

Teprve po mnoha letech pravidelného cvičení dochází v organismu k výrazným změnám a člověk si může dovolit a dopřát i proležet celou dovolenou. Musíme si ale uvědomit, že cvičení, má-li být účinné, není žádná procházka růžovým sadem, žádné výskoky se šťastným úsměvem, žádné zázraky bez námahy, žádné to tzv."fitness is fun", ale tvrdá práce a dřina. Zároveň ale musíte mít reálný cíl a motivaci ke cvičení. Navíc platí jedno pravidlo: "Čím déle jste nechali tělo chátrat, tím více času budete potřebovat k nápravě". Cílem a smyslem je mít souměrnou, pěknou, sportovně vypadající postavu, udržet si zdraví jak tělesné, tak psychické.

Dobrá fyzická kondice, vzhled a na to úzce navazující zdravotní stav, je však jeden z nejdůležitějších předpokladů pro práci a spokojený život!!!

Doporučuji svým čtenářům, aby před zahájením cvičení absolvovali individuální konzultaci s diagnostikou svého pohybového systému a životního stylu, jejíž součástí je i sestavení a naučení individuálního cvičebního programu.

Pro ty, kteří potřebují nebo chtějí soustavný, pravidelný dohled, psychickou a fyzickou podporu, dlouhodobé vedení ke změně životního stylu, chtějí upravit svoji životosprávu, svoji hmotnost, vzhled a získat celoživotní správné návyky, navrhuji cvičení se mnou – jako osobní trenérkou. Takové cvičení je vhodné i pro ty, kteří jsou pracovně značně vytíženi a potřebují individuální časový program a péči a „trochu“ tlaku, aby svoje rozhodnutí- pravidelně cvičit- dodržovali.

Dále nabízím cvičení pro skupiny zájemců, vhodné především pro obézní, ženy, děti, případně pro ty, kteří mají z individuálního cvičení ostych nebo strach.

Doporučuji i účast na jednodenním nebo víkendovém pobytu, na němž bude účastníkům - na základě odborného posouzení aktuálního stavu jejich organismu - sestaven individuální cvičební program, bude jim podrobně vysvětlen a předveden, budou cvičit pod odborným dohledem a budou podrobně seznámeni s dalšími realizovatelnými postupy pozitivního ovlivňování tvaru těla, úrovně zdatnosti, zdraví a kvality života!!!

Hodně sil, času a peněz investuje řada lidí do domácnosti, zařízení, podniků, vybavení kanceláří, do provozu své firmy…na své tělo zapomínáme nebo se ho snažíme ošidit nebo nám připadá každá investice příliš vysoká!!!

Zdraví není zadarmo, stojí čas a peníze!!!